JAK JSEM SE STAL “BĚŽCEM”

Po svém pádu na cyklistickém etapovém závodě Kolem Vysočiny, a téměř dvou měsíčním pobytu v nemocnici, jsem se rozhodl, že se do sedla jako placený cyklista již nevrátím. Poté jsem odjel na zkušenou do Anglie, kde jsem strávil skoro rok a hledal sport, co by mě mohl bavit. Přeci jenom, když celý život sportujete, nechcete se stát pasivním “gaučovým” člověkem. Sport je droga. Endorfiny, které se vám do těla během sportu uvolňují, opravdu existují. O tom jsem se nesčetněkrát sám přesvědčil. Jakmile ten stav zažijete, budete ho chtít zažít znova a znova.

V Anglii jsem tak hledal sport, který bych časově zvládal a naplňoval mě. Zkusil jsem jít s Mohamedem párkrát do posilovny, ale se svým somatotypem (190 centimetrů výšky, 65 kilogramů váhy) jsem si připadal celkem trapně, a činky jsou zkrátka těžké do ruky. Začal jsem tedy běhat. Koupil jsem si ve SportDirectu boty za tisíc korun, a tím to všechno začalo.

To počáteční utrpení je něco hrozného a nedivím se, že tolik lidí nerado běhá. Oproti kolu se zapojuje mnohém více svalů, takže pokud chcete běžet alespoň trochu svižně, tak se jedná o dost náročný sport, tedy alespoň v začátcích. Po 14ti dnech jsem se do toho dostal a začalo mě to bavit, hlavně ráno. Vyběhnout v chládku na nějaký vršek a zpět, dostavoval se u mě pocit dobře odvedené práce, to mám rád. Nebyl jsem však schopný vůbec držet tempo, zkrátka jsem vyrazil,  běžel, co to šlo a domu se vracel zničený jako po 200 kilometrovém tréninku v kopcích na kole.

Do měsíce jsem uběhl denně 15 kilometrů. Jednoho dne jsem však začal pociťovat bolest v pravém koleni. Bolest mě tak limitovala, že jsem nebyl schopný sejít schody, natož chodit běhat. Tohle zranění přišlo v nejméně vhodnou dobu, protože jsem se zrovna na 3 týdny stěhoval do oblasti Lake District, ideálního místa na běhání. Bolest začala ustupovat při běžné chůzi do práce, a tak mě napadla hrozná hloupost, zkusit vyběhnout na pět kilometrů. Vyběhl jsem klasicky v maximální intenzitě, všechno bylo fajn, avšak v polovině jsem ucítil opět urputnou bolest v koleni. Poté jsem se dlouho belhal zpět na hotel. Nedovedl jsem si vysvětlit, čím by mohla být bolest způsobena. Neměl jsem se o tom s kým poradit, a tak přišel na řadu internet. Dohledal jsem spoustu protahovacích cviků, které by měly ulevit kolenům. Každý den jsem cvičil, abych mohl zase běhat. Bohužel se opakoval ten samý scénář. Vyběhl jsem, vše v pořádku a náhle šílená bolest. Dospěl jsem k tomu, že za to mohou levné boty Rebook. Vzal jsem je a rovnou je vyhodil s tím, že do konce pobytu v Lake Districtu mi zbýval týden, a pořádné boty si koupím až v České republice.

Moje nohy po 15ti kilometrech

Zpět u nás jsem začal s výběrem bot. Doma jsem však měl staré boty Adidas, takže jsem zkusil vyběhnout v nich a žádná bolest se nedostavila, takže jsem si potvrdil, že příčinou bolesti byly opravdu běžecké boty. Není to lehké pro běžce “lajky”, aby si vybrali ty správné boty. Množství výrobců bežeckých bot je až neskutečné. Rozhodl jsem se, že si koupím boty od Švýcarské značky ON Running. Ty jsem si vyzkoušel v Českých Budějovicích v obchodě DajSport. Vybral jsem si zavodní trailový model Cloudventure Peak. O tom, jaké boty jsou, se rozepíšu v jiném, dalším článku o mém běhání.

Napsat komentář