UK JOB DIARY #1

Nedostal jsem se na vysokou školu, ale to snad není taková ostuda, co ale dělat, když vám neúspěch takhle zkříží plány? Mojí volbou byla a je práce v zahraničí. Získaní nových zkušeností, zdokonalení se v jazyku a zajímavé finanční ohodnocení, to byly tři věci, které mě k tomuto kroku motivovaly. Rozhodl jsem se vám svůj život v Anglii trochu přiblížit, prostřednictvím našeho blogu.

Máj plán je takový, že budu pracovat v zahraničí do dalších přijímacích zkoušek na vysokou školu a kdybych u příštích přijímaček uspěl, začal bych studovat můj vysněný obor fyzioterapie. Jelikož jsem se na minulé, neúspěšné přijímačky téměř nepřipravoval, tak jsem počítal spíše s tím, že se na vysokou nedostanu. Nedokázal jsem se namotivovat k tomu, abych se na ně lépe připravil. Bylo to asi dáno tím, že jsem úspěšně odmaturoval a chtěl si v koutku mysli od školy trochu odpočinout a zažít něco nového.

Po přečtení výsledků přijímacích zkoušek jsem hned věděl, že budu chtít pracovat v Anglii, dáno je to asi mentalitou lidí a dobrým finančním ohodnocením. Zaslal jsem tedy CV (životopis) do agentury, která zajišťuje péči hendikepovaným lidem na území Anglie a Skotska a do 14 dní se mi agentura ozvala. Následovalo několik telefonátů a závěrem pracovní pohovor přes Skype. Obdržel jsem několik dokumentů, které jsem musel vyplnit + všechny náležitosti, které souvisí s novou pracovní smlouvou. Pak už stačilo se domluvit na termínu, kdy se dostavím na školení, které končí podpisem pracovní smlouvy a koupit letenku.

Školení mi začíná v pondělí (23.10.), ale já už se vydal do Anglie v sobotu (21.10.). Jelikož jsem se potřeboval dostat do Leicesteru, kde bude probíhat školení (Training course), tak byla doprava na místo určení malinko komplikovanější. Letěl jsem na letiště Stansted, poté vlakem na zastávku Seven Sisters. Tam jsem nasedl na metro a vystoupil na nádraží St. Pancras International. Občerstvil jsem se na nádraží, protože jsem měl hodinu a půl čas, a pokračoval již přímo do Leicesteru opět vlakem. Pak už mi zbývalo jen dojít 1,5 kilometru na hotel, který jsem si dopředu zamluvil přes server booking. Zajímavý fakt je, že letenka mě stála jen 600 korun, ale hromadná doprava je v Anglii na české poměry drahá, ta mě vyšla na 800 korun. Na dopravě z letiště jsem ještě ušetřil tím, že jsem si lístek koupil týden dopředu (Advance single), na místě by mě stál lístek 2500 korun!

Samotná cesta z letiště byla pro mě trochu dobrodružstvím, protože na letišti Stansted jsem byl prvně. Naštěstí jsou všude ukazatelé, které vás dovedou přímo na vlakovou stanici. Ještě mně překvapilo, že když si koupíte lístek na vlak online, tak si ho ještě musíte na letišti vytisknout, bez toho je lístek neplatný. Stačí dojít k automatu (Ticketing machines – Fast ticket), zadat číslo rezervace a přiložit kreditní kartu, kterou byl lístek zakoupen a lístek si vytisknete. Lístek pak používáte po celou dobu cesty. Při přestupu na metro vás taky překvapí celkem 11 tras, které vedou pod Londýnem, takže si musíte dávat pozor do čeho nastupujete. Nádraží St. Pancras International je v úžasné historické budově, uvnitř na mě působilo spíše dojmem letiště. Všude je plno lidí, obchodů a informační tabule, takže ani tady se neztratíte.

V Leicesteru bych teď měl přebývat do pátku. V sobotu (21.10.) si hradím ubytování sám, které jsem si sám zaregistroval, 1 noc mě vyšla na 1000 korun, od zítřka mi hradí ubytovaní agentura, která by mě měla později zaměstnat. Zítra mam tedy ještě volný den na prozkoumání Leicesteru a od pondělí do čtvrtka bude probíhat školení – Active Assistance Training course. Školení by mělo skončit podpisem pracovní smlouvy, poté bych měl být přidělen k hendikepovanému klientovi o kterého budu pečovat.

Napsat komentář